Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Imago a Klára Sedlo

7. 5. 2024 / Soňa Svobodová

čas čtení 7 minut

Imago, tak se jmenovala surrealistická výstava, která do 7. dubna letošního roku probíhala v galerii umění Kunsträume grenzenlos v Bayerisch Eisenstein. Tedy přesněji řečeno v německé části Železné Rudy, na níž jste mohli spatřit nejen obrazy takových velikánů, jakými byli Salvador Dalí či Max Ernst, ale i světoznámé české malířky Kláry Sedlo, absolventky Akademie výtvarných umění v Praze, kde v letech 2014 - 2018 studovala malbu v ateliéru Michaela Rittsteina. Poté strávila ještě dva roky v ateliéru kresby Jiřího Petrboka. A v roce 2019 se stala finalistkou BBA Artist Prize v Německu a Mostyn Open 21 ve Velké Británii. Tato výstava, však nebyla jedinou, kde své obrazy prezentovala.Tou následující a právě probíhající, je ta v Galerii U lávky. Myslím, že její název ,,Cože?" je velmi vhodný do současné vysoce neklidné doby. Pokud nevíte, kde tato galerie sídlí, naleznete ji nejen nedaleko od Trojského zámku, ale i od trojské původně zřícené, teď již nové lávky, kde její obrazy můžete obdivovat až do 12. května tohoto roku.

Paní Sedlo, když se ještě vrátíme k Imagu, jaký to byl pro vás pocit, mít své obrazy vystavené vedle děl těchto mistrů?

Bylo to skvělé - i koncepce výstavy byla moc fajn. Každý umělec měl v podstatě dvě stěny nebo celou místnost, takže divák tak mohl procházet mezi jednotlivými oddělenými imaginacemi. To mi přišlo perfektní. Byl to příjemný zážitek i divácky na vernisáži.

Když dám tyto tři příjmení k sobě Dalí, Ernst, Sedlo, tak mi pro vás na mysli vyvstává pseudonym ,,Královna imaginace". Co na něj říkáte, líbí se vám?

Doufám, že takový pseudonym v očích diváků někdy získám - ale na to musím ještě hodně a hodně pracovat.

Byl některý z nich i vaší uměleckou múzou?

Oba, a ještě více Giorgio de Chirico. Jeho metafyzická malba je mi bližší než čistý surrealismus, ale pochopitelně surrealismus mě obrovským způsobem ovlivnil a ovlivňuje.

Ale teď pojďme k té trojské výstavě, na níž prezentujete i tři plátna se stejnojmenným názvem: ,,Cože?",jenže tentokráte má to Cožeeeeeeeee? celkem devět éček, čímž zdůrazňujete svou emoci vzteku nebo bezmoci, když se třeba zamyslíte nad současným světovým děním?

Většina mých obrazů na výstavě Cože? reflektuje spíš nitro, než vnější vlivy, i když pochopitelně jedno není bez druhého. Často jsem se na předchozích výstavách zamýšlela třeba nad konzumerismem nebo určitou společenskou povrchností, tendencí hledat jednoduchá řešení, pohodlností... Ale na téhle výstavě je to jinak. Jsou tu emoce. Čisté, silné, momentální emoce. Obrazy tentokrát nemají ambice hledat původ zobrazených pocitů - snažila jsem se je zachytit co nejvíce syrově, aktuálně, oproštěné od čehokoliv dalšího. Je to jen záznam situace, pocit, jen to,co člověk vidí a v čem se nachází. Zrovna konkrétně obrazy Cožeeeeeeeee vznikaly ve fázích zoufalství, přepracování, přehlcení a tak dále, jako forma ventilace emocí. S vnějším světem to tedy také souvisí, protože člověk není ostrov a naše emoce jsou často odrazem prostředí, ale plátna spíše mapují momentální vnitřní stav. Čistá emoce rovnou na plátno.

Je o vás známo, že inspiraci pro svou tvorbu čerpáte ze snů, podvědomí a z lidí kolem vás. Takže čím vás lidé nejvíce inspirují, abyste si řekla, to namaluji?

Většinou svými příběhy - tím, jak se vyrovnávají s určitou situací, tím, čím si prošli... Ráda poslouchám příběhy jiných lidí a hledám nitky, které vedou skrz jejich život - obavy, radosti, vnitřní síla... To je potom velká inspirace. Ale někdy mě inspirují i cizí lidé, třeba v tramvaji, na ulici... Zrovna nedávno jsem na procházce v parku viděla dva lidi, muže a ženu, stáli u stromu, ale každý z jedné strany a dívali se každý jiným směrem. Možná k sobě ani nepatřili,ale ta situace byla vizuálně velmi zajímavá, a inspirovalo mě to k jednomu obrazu, který se chystám vytvořit. Muže a ženu nahradí moji modelové, ale kompozice zůstane stejná.

Do 12. května, ale probíhá i vaše další výstava, a to v České Galerii Moderního Umění, na níž prezentujete obrazy plné rostlin. Ne ledajakých, ale těch záhadných, které pocházejí z Voynichova rukopisu. Je ještě něco, co by jste z tohoto rukopisu chtěla přenést na plátno?

Určitě! V rukopise totiž nejsou zobrazeny jen rostliny, ale i záhadné koupele. Těmi bych se chtěla nechat inspirovat dále.

Ve své tvorbě, ale máte i obraz s názvem: ,,Divná věc v nebi", který nedokážete rozklíčovat, přestože své ostatní obrazy rozklíčujete okamžitě. Čím to?

Nejsem si jistá, občas se nějaký takový objeví. A já tak nějak cítím, že ani význam hledat nechci. Pro mě samotnou je takový obraz definován pocitem, a to mi stačí. Což ale nebrání divákům, aby si v něm sami hledali své příběhy- jsem vždycky ráda, když se to děje.

Před nedávnem jste s kapelou Nemuer pokřtila staroegyptské album ,,Going Forth by day", k němuž jste vytvořila cover a také postavy a prostředí do animovaných videoklipů a krátkého filmu. Jak se vám na tomto tajuplném námětu pracovalo?

Spolupráce vlastně stále trvá - momentálně pracujeme na další části filmu a videoklipu. Když mě Nemuer oslovili, byla jsem ráda. Starý Egypt mne, jako asi spoustu lidí, v dětství fascinoval, a hlavně mě fascinuje doteď. Včetně staroegyptského umění. Jejich perspektiva, barevnost a skládání postav vedle sebe jsou pro mě jako umělce hodně inspirativní. Je to úplně jiný pohled na svět, jiný vizuální jazyk. Kdybych měla jmenovat nejoblíbenější umělecká díla z historie, byla by mezi nimi určitě i staroegyptská Sennedženova hrobka v Dér El-Medině. Sennedžen byl umělec. Zdobil svými malbami hrobky právě u Dér-el Medíny, kde byl i sám pohřben. Jeho hrob zůstal jako jeden z mála nedotčený, a malby v něm jsou uchvacující.

S tou tajuplností je spojen i kouzelný prsten, kdyby jste ho zcela náhodou ve svém ateliéru nalezla, co by jste jeho prostřednictvím ráda ve světě, v kultuře, ve společnosti změnila?

Vypůjčím si odpověď z divadelní hry ,,Krvavá Henrietta": Přála bych si, abychom nepřestávali v druhých lidech vidět člověka.